(Zvuk mořské bouře, poté šumění moře a křik racků, otvírá se opona, na zemi leží všichni krom Millerové, postupně se probírají, Nemo o dost později, na střídačku vyplivují vodu z úst, kuckají)
Oskar Wild: Co se to sakra stalo? Probůh, mám dvě ruce, dvě nohy, zřejmě jsem vyvázl bez zranění, takže dle statistiky jsem praktický dítě štěstěny.
Jack Brown: Tfuj, písek v hubě, řekl bych, že jsem to přežil.
Constance Garcia: No to snad né! Moje šaty, moje krásné nové šaty, je po nich! Moje brýle, moje krásné brýle, kde jsou moje krásný nový brýle! Co tohle je tady za svinstvo? Uhněte, neležíte mi na brýlích? 
Rose Quinnová: (probírá se po postrkování Constance, také ona vyprskuje vodu a vykřikuje)
Děti, proboha v první řadě zachraňte děti! Batůžky, všichni si nasaďte batůžky! Svačinku nachat na potom!
Oskar Wild: (propleskává učitelku) Madam, proberte se z té agonie, zřejmě jste zmatena a možná i dehydrována.
Rose Quinnová: Proboha dost, jsem při vědomí, vnímám Vás pane!
Oskar Wild: (ji ještě jednu facku vlepí) No jen tak pro jistotu! Cítí bolest, je v pořádku.
Constance Garcia: Může mi někdo říct, kde to sakra u všech čertů jsme? 
Jack Brown: No, dle mýho je hlavně důležitý, že jsme na suchu, tedy na souši. A támhle ten vypadá, že je tuhej.
Constance Garcia: Fůůj sakra já ležela vedle mrtvoly!
Rose Quinnová: Prosím Vás jsme tu všichni? Neměli bychom se spočítat? Tákže... (počítá)
Jack Brown: Jsme tu úplně všichni, až na ty ostatní z lodě.
Oskar Wild: Ano, dle mých odhadů nám tu chybí tak 60 pasažérů, kdepak asi jsou?
Jack Brown: No pravděpodobně plavou někde utopený jak nutrie, něco sežerou žraloci, něco klesne na dno...
Constance Garcia: Ach ne! Na dno?! Prosím Vás a kufry s oblečením, šaty, kosmetika, to plave, nebo ne? Jen tak odhadem... 
Oskar Wild: Když dovolíte přátelé, rád bych mrknul na tu mrtvolu, nevykazuje-li alespoň drobné známky života, tedy zda mu nahmátám puls a podobně a pokud zafuní zrcátko, které mu přiložíme k ústům, jistě bude i dýchat. Kdo má zrcátko? Jen ho musíme opatrně a jemně ...
Constance Garcia: Zrcátko neplave a nejsme Vaši přátelé.
(učitelka s Jackem Nema berou za ruce a prudce posadí, Nemo má hodně krvavou ránu na hlavě, koulí očima, mrčí)
Oskar Wild: Tak pokud měl poškozenou páteř, tak jste ho přátelé tím škubem právě zabili.
Jack Brown: Nevypadá to, jen čumí nějak zmateně. A taky bych řekl, že ho něco pěkně silně praštilo do hlavy. 
Constance Garcia: Já přece vím, kdo to je, to je kapitán naší výletní lodi, ale já si ho podám, kde jsou moje kufříky s oblečením, moje kabelky a hlavně peníze!
Rose Quinnová: Nechte ho prosím Vás, nevidíte že je zraněný? Něco podobného už jsem viděla, jeden žák se honil po chodbách s druhým, a najednou..
Jack Brown: Ten chlap je mimo... totálně. 
Rose Quinnová: Kdepak, probírá se. Zdá se, že zranění nebudou tak vážná.
Jack Brown: No nevím, krve z něho teče, jako z vola. 
Oskar Wild: Zdá se, že nám ten člověk chce něco říct.Nebojte se, jste v bezpečí, v klidu, soustřeďte se a zatlačte. No... mluvte. (K ostatním) Jistě nám pan kapitán podá rozumné vysvětlení a jak znám kapitány, dokáže nám s přesností říct, kde se teď právě nacházíme. 
(Nemo otvírá pomalu ústa)
Nemo: Bleeeee… (dělá zvuky jako magor)
Jack Brown: No, tak s tím si natuty pěkně pokecáme. 
Constance Garcia: Nějak extra tomu nerozumím, ale ten člověk, co ho křísíte, vypadal jako mentál už předtím? 
Oskar Wild: Ale prosím vás, s tímhle postižením by asi těžko dokázal kormidlovat naši výletní loď. Pravděpodobně úraz hlavy narušil jeho centrum řeči. Možná že i trpí otokem mozku. 
Jack Brown: Ten nemá v hajzlu jenom centrum řeči, ten prodělal celkovej restart systému. A vůbec, vy jste lékař?
Oskar Wild: Tak trochu. 
Rose Quinnová: Co to znamená? Tak trochu?
Oskar Wild: Mám širokospektrální vzdělání, zakládající se na souboru vědomostí a dovedností, které jsou pro běžného člověka dosažitelné až po absolvování několika vysokých škol a získání tak, mnoho důležitých titulů před, ale i za jménem. 
Jack Brown: Mám pocit, že tady kapitán Nemo nebude jedinej, kdo dostal do hlavy. 
Oskar Wild: Vy víte, jak se kapitán jmenuje?
Jack Brown: Nemám tušení, ale vzhledem k jeho stavu nám svoje jméno asi neřekne. Takže je Nemo.
Constance Garcia: Hele, ten chlápek žije, což takhle řešit důležitější problémy? Neviděl někdo moje osobní věci?
Jack Brown: Ano viděl. Tam..tam.. a taky tam. (ukazuje na moře) 
Constance Garcia: To jako v moři?
Jack Brown: Bingo.
Oskar Wild: Dle mého názoru, bychom měli řešit otázky spojené s životem a smrtí. Například: Ví někdo, jak se loď potopila? Je tato pevnina obydlená? Máme možnost záchrany? Kolik nás přežilo? Co budeme jíst? Co budeme pít? Ano. Nikdo neodpovídá, jistě. Odpovím si sám. Loď se potopila z důvodu velké bouře, která vmetla loď na skaliska, proto se potopila, viz. Titanik a jiné katastrofické scénáře z naší minulosti. Druhá odpověď: Zda je pevnina obydlená, musíme zjistit. Za třetí: Musíme najít vodu a jídlo. Bez jídla vydrží člověk, dle průměrných statistik, asi 30 dní. Bez vody potom .... 
Jack Brown: Všichni chcípnem. Mimo jiné, jestli vám to pane nedošlo, tak nějak jsme na té lodi, všichni byli. Takže až tadyhle na Nema, taky víme, že skončila na dně.
Oskar Wild: Ano, dá se to tak říct. 
Rose Quinnová: To není možné. V dnešní době? Je pravda, že jsem jednou na školním výletě měla ukrutnou žízeň, naštěstí jsem našla v batůžku ještě jednoho, plného jupíka. (radostně zatleská)
Oskar Wild: Madam, nemáte ten batůžek náhodou s sebou? 
Rose Quinnová: Ne ne, to už bylo dávno přeci. 
Constance Garcia: Jupí. Takže dobrá, dokážu překousnout, že jsem přišla o svoje cennosti, za které bych vyměnila životy vás všech, ale dle tady profesora všeználka, bychom se k tomu měli nějak postavit. 
Rose Quinnová: My ČTYŘI to snad zvládneme, ale tady pan kapitán je rád, že sedí. 
Constance Garcia: Mimoni se nepočítají.
Oskar Wild: Rád bych podotknul, že v každé společnosti, která se ocitla v nesnázích, je vhodné zvolit adekvátního vůdce, který se postará o blaho celé skupiny.
Jack Brown: Že máme teda na výběr. Nemo je mimo. Tady madam (ukazuje na Constance) nás asi nevytrhne, takže snad tady paní (ukazuje na Rose) bez batůžku.
Rose Quinnová: Ráda bych se ujala tohoto kolektivu. Tak bychom si mohli zahrát společenské hry, zazpívat písničku, pro zvednutí nálady, či utvořit dvojičky, abychom se neztratili. 
Jack Brown: Prosím, prosím (zvedá pravou ruku) hlásím, že se nám utopilo asi 60 spolužáků.
Oskar Wild: Dobrá přátelé, rád se vyberu, tak říkajíc, z vašeho středu, jako vůdce smečky. 
Jack Brown: Čím dál tím lepší.
Oskar Wild: Nebo snad máte o roli vůdce zájem?
Jack Brown: Ani ne.Stejně tu všichni, jak se zdá, natáhnem brka. 
Constance Garcia:  Cože? Jak všichni? To jako i já? 
Jack Brown: Když se tak na vás dívám, vy budete první. 
Oskar Wild: Dobrá tedy, navrhuji projít pevninu podél moře, kdo najde známky života, zavolá. Rozdělíme se na dvě dvojice. 
Rose Quinnová: Moment. Náš vůdče. Tady pan Nemo, nebo jak se vlastně jmenuje, není schopen chůze. 
Jack Brown: No já ho na zádech rozhodně nepotáhnu. Je to kus chlapa. A slintá.
Constance Garcia: To jako znamená, že tu toho Nema necháme? Za sebe mohu říct, že je mi to jedno. Klidně.
Rose Quinnová: Nejsem zvyklá nechávat děti osamotě, ale přece jen, jde o záchranu nás všech a tohle je dospelý muž.
Jack Brown: Jo, jenže momentálně s inteligencí pětiletého dítěte a to jsem mu ještě dva roky přidal. 
Oskar Wild: Jako vedoucí skupiny mám názor, že zdraví čtyř lidí je přednější, než smrt jednotlivce. Takže vyrážíme. Utvořte dvojice.
Rose Quinnová: No výborně, já věděla, že na ty dvojičky přece jenom dojde. Měl by jít chlapec a děvče, tak to bude bezpečnější. 
Jack Brown: Prosím, musíme se po cestě držet za ruce? Nebo můžeme jít každej sólo? Já jen, že dělám velké kroky, abych případného parťáka za sebou nevláčel.
Rose Quinnová: Pravda, z pořadových cvičení jsem zvyklá na svižnou chůzi, jdete tedy se mnou. 
Oskar Wild: Potom tedy madam, vy jdete se mnou. 
Constance Garcia: Nenalíčená?? Probůh, co když někoho potkáme? 
Oskar Wild:  Tak jsme zachránění, ale vzhledem k tomu, že vám z roztržených šatů kouká kus zadnice, madam, tak si vašeho obličeje nikdo nevšimne. (Constance se s leknutím otočí, připlácne si ruku na zadek a po dvojicích se vydávají na opačné strany jeviště do zákulisí).
(Dvojice přichází z opačných stran)
Jack Brown: Sákra, to je ale malej ostrov. 
Oskar Wild: Ano, až mě to překvapilo. Při průměrném odhadu času nám cesta zabrala asi 3 minuty. 
Rose Quinnová: Ale zase nám ten výlet hezky utekl. 
Constance Garcia: Paráda. Ty vole..
Jack Brown: Nechci vám do toho kecat, ale za chvilku se začne ztmívat, nevím jak vy, ale já na pustým ostrově, uprostřed ničeho a po tmě, bych trávit noc nechtěl. 
Oskar Wild: Máte pravdu. Je nutné rozdělat oheň. Oheň byl základ života v každé společnosti a nejen to, také může posloužit jako signalizační znamení pro proplouvající lodě, takže navrhuji rozdělat oheň. 
Constance Garcia: A jak? 
Rose Quinnová: Můžeme zkusit křesat kameny o sebe a nebo...
Oskar Wild: Kdepak, křemeny tady nenajdete. Je tu jen písek, ale po cestě jsem sebral tahle dřívka. A pokud je budeme hbitě třít, vznikne takové teplo, které je schopné zažehnout oheň. Oheň života.
Jack Brown: Tak na to se podívám. 
(Oskar klekne a začne třít dřívka)
Oskar Wild: Nemáte dámy něco, co by dobře chytlo?
Rose Quinnová: No já bych pomohla, ale...
Jack Brown: Nemáte batůžek, víme.
Constance Garcia: Proč na mě ten profesůrek tak čumí? 
Oskar Wild: Protože máte šaty z dobré látky. Ta by se mohla lehce vznítit.
Constance Garcia: No dovolte, už tak jsem orvaná jak borůvčí a ještě bych v tom měla pokračovat?
Oskar Wild: Ale madam, v rámci záchrany všech i té váší, by bylo vhodné...
Constance Garcia: Ale jo. Tady máte. Ale nezvykat si na to. Obyčejně nedávám milodary ani chudině. Ale v tomhle případě tedy .... (utrhuje kus látky)
(Oskar Wild tře dřívka)
Oskar Wild: Tak a těmito rychlými pohyby se budu snažit zažehnout oheň. Chce to vydržet, nepřestávat, soustředit se, vydržet, nepřestávat, soustředit se, auuuu...
Rose Quinnová: Co se stalo? 
Oskar Wild: Mé ruce nejsou uvyklé tak těžké práci. 
Constance Garcia: Soustředit se, vydržet, nepřestávat. 
Nemo: Bleeeleuuuu...hoř ohýnku plápolej, tupou sílu udolej.
Jack Brown: ááá kapitán se rozmluvil. 
Nemo: Já chcu taky, já chcu klacík šmudli šmudli po destičce. (začne se mu sápat po klacku)
Constance Garcia: Nešahej mu na ten klacek! Odtáhněte toho retarda stranou, nebo ten oheň nikdy nerozděláme. A co vy? co tam stojíte chlape? (k Jackovi) Vy se nezapojíte? Já dala kus šatů, tady profesorskej znalosti, učitelka fandí a vy nic. To jste součást smečky?
Jack Brown: Od vás to sedí, madam. A vůbec. Začínám být z vás všech krapet nervózní. (zapaluje si a pozoruje profesorovo marné snažení)
Rose Quinnová: Pane, pane, prosím vás. 
Oskar Wild: Teď nerušte, soustředím se. Vydržet, nepřestávat.
Rose Quinnová: JEn mě napadlo, že by .. jako.. tady ten pán, když už...
Oskar Wild: NErad užívám vulgarismy, a proto nechte mne pracovat. 
Rose Quinnová: Nezlobte se, pokračujte pěkně. A že vám to jde! 
Constance Garcia: Hele, brejloune. Támhle ten frajer kouří cigáro. Nemám teda dvacet titulů, ale mám pocit, že když si zapálil, tak rozdělat oheň už nebude takovej problém.
Oskar Wild: Proboha, člověče. Vy máte u sebe funkční zapalovač? 
Jack Brown: No jasně.
Oskar Wild: A proč jste to, pro krista pána, neřekl dřív?
Jack Brown: Nikdo se mě neptal.

OPONA
(Všichni sedí u ohniště i Millerová)
Rose Quinnová: Ten ohýnek krásně hřeje. Naposledy jsme takhle vesele seděli u ohýnku, když jsme na škole v přírodě opékali s dětmi buřtíky.
Jack Brown: Bez těch dětí bych se obešel. Ale buřta bych zblajznul. 
Oskar Wild: Ano, to je zatím nevyřešená otázka číslo 2. Jídlo a pití. Co budeme jíst a pít? Poskytne tento ostrov dostatek potravy pro 5 hladových trosečníků?
Constance Garcia: 6
Oskar Wild: Co to madam? 1,2,3,4,5 Ať počítám, jak počítám, vidím 5 lidí. Nebo snad máte pocit, že některý z nás vydá za 2? 
(ukáže na Jacka )
Constance Garcia: Jste tu vy, Nemo, učitelka, já, tenhle chlap a jestli jste si nevšimli, za náma sedí nějaká ženská. 
Jack Brown: Fakt že jo. Kde se tu ksakru vzala?Nevypadá jako domorodec.
(všichni vstanou a ohlíží se směrem k Millerové)
Oskar Wild: To je ale neuvěřitelná informace. Jak jsme ji, vzhledem k tam malé rozloze ostrova mohli přehlédnout? 
Rose Quinnová: Duch ostrova!
Nemo: Bubák! Pomoc. Bojím. Schovat. Rychle. (tiskne se k Constance)
Constance Garcia: Dej pokoj! Hele, odtáhněte si ho stranou. Slintá jak náš boxer. Podívejte jak ta ženská vypadá. Podle těch potrhanejch hadrů soudím, že je to snad trosečník ještě z druhé světové války. 
Oskar Wild: Pokusím se jí oslovit. Halo, madam. Slyšíte? Jak jste se dostala na tento ostrov? A kde jste celou tu dobu byla ukrytá? 
Constance Garcia: Vypadá to, že je němá. 
Jack Brown: TAk to by se mohla rychle zkamarádit s Nemem. Ti dva by si mohli pekelně rozumět.
Millerová: Vy jste mi ale povedená banda. Mluvit ještě umím. Ale jen když mám o čem. Jsem z lodi. Jako vy. Blbouni. Vyplavilo mě moře na druhé straně ostrova a ostatní vás nemusí zajímat. Starejte se o svý. 
Oskar Wild: Hmm, opravdu sdílná osoba. Ta nám v naší současné situaci rozhodně pomůže. 
Millerová: Neotravuj, nebo na tebe plivnu.
Nemo: Bubák! Mluví. A plive. Lama. 
Oskar Wild: Váš osud, madam, musel být krutý, vzhledem k tomu, jak děsně vypadá vaše ošacení. Každopádně, vítejte v naší skupince přeživších. 
Millerová: Říkám ti, neotravuj. A starej se o svý. 
Rose Quinnová: Když jsme tak všichni u ohně a je nás o jednoho více, co si takhle zahrát nějakou společenskou hru? 
Constance Garcia: Na lačno? Si se zbláznila? Mám hlad, že bych snědla i špatně udělanýho humra. 
Rose Quinnová: Pravda, já jsem tak hladná, že bych si dala nášup i ve školní kuchyni. Děti jí přezdívají: výzkumák.
Constance Garcia: A to proč?
Jack Brown: Zkoumají, zda to ty děcka dokážou zbaštit.
Rose Quinnová: Tak nějak.
Oskar Wild: Když vás tak poslouchám, co se tak o sobě vzájěmně dozvědět nějaké informace? Zkušenosti a znalosti, které máme, by mohly společně posloužit k našemu přežití. Kdo začne?
(učitelka vyskočí a hlásí)
Rose Quinnová: Já, já, já bych začla. Jmenuji se Rose Quinnová. Jsem učitelkou na prvním stupni základní školy v Queenlandu. Na lodi jsem cestovala spolu s dětmi na výměnný pobyt. Děti se mi bohužel utopily, takže po pracovní stránce postrádám funkčnost na tomto ostrově. 
Jack Brown: Nás by spíš zajímalo, kolik vám je? Jste-li svobodná? A jak jste na tom zdravotně?
Constance Garcia: Nikdy jsem nepracovala, ale začíná to, jako pracovní pohovor. Mě osobně to teda nezajímá. Nezajímáte mě vy, vy, ani ta otrhaná ženská vzadu a dokonce ani ten magor, co se tu válí u ohniště. Odtáhněte ho za nohu stranou, páč začíná trochu hořet.
Rose Quinnová: Boha jeho, chlapče. (odtáhne NEma trochu stranou) Kdo se nám představí jako další?
Oskar Wild: Zdovolením já. Jsem profesor, docent, inženýr architekt, pak také Csc. DrSc. PhDr. RNDr. Ph.D. Th.D. Oskar Wild a ve volném čase lepím modýlky letadýlek. 
Jack Brown: Ten vyjmenoval celou abecedu. Já jsem bflmpsvz ty vole. 
Rose Quinnová: Pane profesore a já vás oslovovala pouze pane, nezlobte se. 
Oskar Wild: V pořádku. A co byste nám o sobě ve zkratce řekla vy? (ukáže na Constance)
Constance Garcia: Mé jméno je Constance Garcia, jsem manželkou realitního makléře a majitele naftových dolů ve Spojených arabských emirátech. Také jsem majitelkou řetězce módních butiků Garcia, což vám ale jako nižší střední třídě nemůže nic říkat. Mé obchody se specializují převážně na italskou módu, takže pokud tady na ostrově chce být někdo fajnově oháklej, tak má smolíka, páč je tu velký hovno. 
Jack Brown: TAdá. Miluji italskou pizzu. 
Rose Quinnová: Prosím vás, nemluvte o jídle. 
Oskar Wild: Ještě nám o sobě neřekl nic pan Nemo. 
Jack Brown: To myslíte vážně? Ale bylo by fajn z něho dostat nějaký rozumný slovo. 
Rose Quinnová: Já ho posadím. (posadí ho, pohladí ho po hlavě) Nemíku. Řekni tady tetě něco o svém životě, zkus zapátrat v paměti a říct něco tomu brejlatýmu strejdovi ( otočí se k profesorovi) promiňte pane profesore, já jen v rámci výuky.
Oskar Wild: V pořádku. 
Nemo: Matně si vzpomínám. Něco se mi rýsuje. Blee, bylo to nedávno. A týká se to nás všech. 
Constance Garcia: Paráda, super, mluví, tiše, neplašte ho. 
Nemo: Maminka mi koupila plyšového medvídka a ten dělá brum, brum (napodobuje medvěda).
Jack Brown: A je to v prdeli, ztratil nit. Mě by spíš zajímalo, co ta bába vzadu. Kde ta se tady vzala. Z lidí tohohle typu jsem krapet nervózní. Hej vy tam. Nemůžete pustit nějaký info o svý tajemný osobě?
Millerová: Můžu ti pustit tak jednu z ramene. Plešoune. Co je ti do toho odkud jsem, co jsem dělala, nebo co umím. Život se se mnou nepáral, jsem dítě ulice, teď už vlastně bába z ulice New yorku. Do podpalubí jsem se dostala náhodou. Přespávala jsem v kontejneru a ráno se probudím uprostřed moře, na lodi. To je celý, konec příběhu, hleďte si sebe. Já se o sebe dokážu postarat vždycky. A to i bez pitomců, kteří trapně seděj kolem ohníčku a jednoho magora, kterej už vám zase začíná doutnat, tak si ho uhaste.
Rose Quinnová: Jéžiši (hasí Nema)
Constance Garcia: Hašení Nema číslo 2, hlásím úspěch. 
Rose Quinnová: Zaplať pánbůh. Paní...paní.. paní
Millerová: Millerová!
Rose Quinnová: ANo. Tadyhle paní Millerová nám už asi toho více neřekne. Což takhle se dozvědět něco o vás? (ukazuje  na Jacka) O vás vůbec nic nevíme. 
Jack Brown: Jmenuji se Jack Brown. 
Rose Quinnová: A dál?
Jack Brown: Jak dál? Co dál? Víte, jak mi říkat, to by mělo stačit.
Oskar Wild: Zajímalo by nás také, jaká je vaše profese. Vzdělání. Zájmy. Koníčky. Jak rád trávíte volný čas? 
Millerová: Ti blbouni si snad myslí, že jsou v televizní soutěži nebo co.
Oskar Wild: Vy jste možnost se představit měla, teď nerušte, laskavě.
Millerová: Jdi někam, brejloune.
Jack Brown: Dobrá, tedy něco o mě. Chvilku jsem se toulal v Evropě, chvilku ve státech, prostě všude po světě. Dělal jsem všechno a dohromady nic. Koníčky a záliby? Rád trávím svůj volnej čas s bandou divnolidí na pustým ostrově. 
Constance Garcia: Já teda ne. Čím jste se živil, člověče?
Jack Brown: Dělal jsem několik let řezníka.
Oskar Wild: Marně si lámu hlavu, jak by se tohohle zaměstnání dalo v naší situaci využít.
Jack Brown: No pokud by tady mezi náma byla nějaká kráva nebo vůl, porazím, vykostím, naporcuju. 
Nemo: Kravička štěká mňau, bůůů
Rose Quinnová: Škoda, že tu není nějaký vhodný dobytek ke konzumaci. A věděli jste, že dobytek se píše s tvrdým y po b? 
Constance Garcia: Tvrdýho y po b se ale nenajíme. Tak jsme se všichni představili a teď by mě zajímalo profesůrku, co z těchto informací o nás všech dokážete využít ke společné záchraně. 
Oskar Wild: Díky vám všem za prezentaci vlastní osoby. Vzhledem k těmto informacím, které jsem získal, můžu s klidem v srdci říci, že pravděpodobnost přežití naší skupiny, se dle mnou rychle vypočítané statistiky, rapidně snížila. 
Nemo: Takže asi umřeme. 
Jack Brown: Už se zase chytá. 
Rose Quinnová: Dočasná světlá chvilka v myšlenkových pochodech.
Millerová: Blbec!
Jack Brown: Tak jsme zase tam, kde jsme byli, což takhle řešit důležitější věci? NApříklad, zda tu někde je pitná voda. Navrhuju se rozejít a hledat. Vzhledem k rozloze ostrova zabloudit nemůžeme. Takže, paní učitelko, tvořit dvojičky nebude zapotřebí. 
Rose Quinnová: A já se tak těšila. qíqí
Oskar Wild: Přesně to jsem chtěl navrhnout. Rozchod. Nema nechte ležet a vy, paní Millerová, nepůjdete také hledat vodu? Nebo něco na zub?
Millerová: Nemám hlad ani žízeň, u mě dobrý. 
(všichni odchází, zůstává jen Nemo a Millerová. Millerová vytahuje z kabele pití- Fanta, Cola, nebo tak. Popíjí, pohodička. Nemo zbystří, že pije, natahuje se po pití. )
Millerová: Máš žízeň, co? 
Nemo: Brm brm. Vodu teta. Já mám žížeň, že bych vypil mrtvýmu voko.
Millerová: Kulový, támhle máš moře plný vody. TAk se napij. 
(Nemo pláče)
(Všichni se vracejí)
Jack Brown: Dámy a pánové, mezi těma dvěma kameny, támhle vzadu, jsem našel studánku s pitnou vodou. Takže kdo má žížu, může se jít nachlemtat. 
Oskar Wild: To je skvělá zpráva. Našel ještě někdo něco důležitého? 
Constance Garcia: Já tady! Jsme zachráněni! Našla jsem na pláži kufřík, ale za boha mi nejde otevřít. Třeba tam bude něco, čím se zachráníme. 
Jack Brown: Jachta asi! \malsmiley 
(Kufřík bere Oskar, snaží se jej marně otevřít. Pokládá jej na zem vedle Nema)
Oskar Wild: Bohužel, je to opravdu zapeklitě zamknuté. 
(NEmo se natahuje po kufříku, bere ho do ruky)
Rose Quinnová: Proboha vemte mu to, vždyť to hodí do moře. Rychle. Ošklivý hoch, fuj, fuj je to. Okamžitě to pusť.
Nemo: (drží kufřík a vrčí jako pes) vrrrr
(Nemo práskne s kufrem na zem. Ten se otevře)
Jack Brown: Odblokoval zámky. 
Millerová: Třeba nebude tak blbej, jak vypadá. 
Rose Quinnová: Vy se do nás nepleťte, nehledala jste vodu. 
Constance Garcia: DEjte to sem, já ho našla, já si ho taky otevřu. Neuvěřitelné (otvírá pomalu kufřík) Jsme zachráněni! Civilizace je na dosah. 
Všichni: Co je tam? Co tam je? Ukažte!
Constance Garcia: (nadšeně) Guess!
Všichni: Cože?
Jack Brown: Co to je, ty vole?
Oskar Wild: Taky nemám tušení! A to mám akademický titul.
Nemo: Pes, pes! Haf, haf! Pes!
Millerová: To je docela drahá sranda, vy blbouni. 
Constance Garcia: Hézký! Ano, kosmetika. Kufřík plný kosmetiky, jsme zachráněni.
Jack Brown: Ta snad spadla z višně! Sice tu všichni chcípnem, ale budem krááásně nalíčení. 
Oskar Wild: Nepodceňujte to! Vše se může hodit. 
Rose Quinnová: Rozdělte se také. Nejsem zvyklá se malovat, ale co tady? Nuda. 
Millerová: Já vás zmaluju všecky!
(Nemo ukradne z kufříku rtěnku a maluje si pusu)
Nemo: Princezna, princezna!
Constance Garcia: SEberte mu to, nebo to sežere!
Oskar Wild: Navrhuji, aby si každý z kufříku vybral jednu věc, která by se mu mohla hodit. Právo prvního výběru má, jako nálezce tady madam Constance Garcia. Souhlasíte?
Všichni: ANo!
Constance Garcia: Ne!
Oskar Wild: Výborně, v rámci skupiny hlasování ukončeno. 
Constance Garcia: Beru si stíny, řasenku, rtěnku, pudr a gel proti pocení.
Jack Brown: Řeklo se jednu věc, ne?
Constance Garcia: Drž hubu!
Jack Brown: Já našel vodu. Myslím, že to budete mít na příděl.
Rose Quinnová: Cože?
Jack Brown: Kecám. 
Oskar Wild: Já bych si s dovolením vzal tohle malé zrcátko. Na velkou vzdálenost se odrazem dá přilákat například nákladní loď, či jiné plavidlo. 
Rose Quinnová: Jelení lůj! A víte, že jelení lůj není z jelena?
Nemo: Víme. 
Jack Brown: Beru si tenhle nožík z manikůry. 
Millerová: Já bych chtěla...
Nemo: Nemáš nárok, nejsi člen smečky.
Oskar Wild: No výborně, zdá se, že se mu vrací paměť! Otok mozku se asi zmenšuje. 
Rose Quinnová: No tak sláva. Počkáme 15 minut a třeba to bude lepší.
Oskar Wild: To je nápad! A hele, podívejte před nás. Moře je plné žraloků.
Jack Brown: To nejsou žraloci, ale delfíni! 
Constance Garcia: Jo, mořští klauni. Delfíni! A že jich je. Minimálně čtyři řady. 
Jack Brown: Ti by se dali sežrat. 
Millerová: (přichází do popředí) Slyšeli jste, delfíni? Máte patnácti minutovou přestávku. 
OPONA- PŘESTÁVKA
(Hlas nebo cedule - o 7 dní později)
(Na jevišti je Jack a Oskar Wild)
Oskar Wild: Kde jsou všichni? Kde se všichni toulají?
Jack Brown: Constance GArcia se opaluje na druhé straně ostrova, paní učitelka vzala Nema na výlet ke studánce a houmlesačka Millerová je neznámo kde. Proč se ptáte?
Oskar Wild: Víte Jacku, mohu vám tak říkat?
Jack Brown: Jistěže profesorskej.
Oskar Wild: Dlouze jsem přemýšlel nad naší situací a mám pocit, že k přežití budeme potřebovat nutně jídlo, které bohužel nemáme. 
Jack Brown: To není novinka, v noci mi tak kručelo v břiše, že jsem vzbudil Nema, co spal vedle. Myslel si, že je to volání velryb. 
Oskar Wild: Právě. A proto bychom měli tuto situaci urychleně řešit. 
Jack Brown: S tím souhlasím, ale tak nějak nechápu, jak to myslíte.
Oskar Wild: Dobře tedy. Nebudu chodit kolem horké kaše. Jaký máte názor na kanibalismus v případě nutnosti?
Jack Brown: To myslíte vážně?
Oskar Wild: Smrtelně. Víte, jak jste se svěřil nám všem, kdo a co jste, napadlo mě určité řešení. Jsem zvyklý konzultovat názory s odborníky, ale v téhle problematice, ač mě to velice mrzí, si nejsem jistý v kramflecích.
Jack Brown: To jako v případě lidožrouctví?
Oskar Wild: Ano. Řekl jste přeci, že jste byl řezníkem. V rámci zachování života všech, je třeba obětovat jednotlivce. Řekl bych, že já, jako vůdce, nepřipadám v úvahu a vy, jako profesionál v oboru, také ne. Souhlasíte?
Jack Brown: To na sto procent. Upřímně, rád bych zůstal naživu. A vy mi jako ideální kus na porážku nepřipadáte. 
Oskar Wild: Děkuji. Jen teď nevím, jestli to byla lichotka, nebo urážka. Ale to je v této situaci vedlejší. Probereme si tedy, koho by bylo vhodné, řekněme to profesionálně, obětovat.
Jack Brown: Obětovat zní hrozně. Heslo bude: poslat na výlet. 
Oskar Wild: Koho tedy, podle vás, poslat na výlet?Kdo by byl ideální na dlouhodobou dovolenou? Rose Quinnová? 
Jack Brown: Upřímně, z téhle by moc porcí nebylo. Když už někoho poslat na výlet, tak přeci nebudeme okusovat flaksu.
Oskar Wild: Pravda, pravda, co takhle kapitán Nemo? Vzhledem k jeho postižení by to pro něj bylo určité vysvobození. Takže z morálního hlediska by to bylo mnohem přijatelnější. 
Jack Brown: Teda profesore, nejdřív flaksa, a teď nabízíte starýho pardála? Chlape, vy se opravdu nevyznáte. 
Oskar Wild: Takže Millerovou?
Jack Brown: Tu houmlesačku? Ze zdravotního hlediska nás všech, nedoporučuju. Bůh ví, kde se to válelo.
Oskar Wild: (zamyšleně) Pak tedy, jedině, nezbývá než madam Garcia Constance. 
Jack Brown: Střední věk, kvalitní ve zvěřině, nezmožena těžkou prací, zdravý životní styl, dbá na hygienu, ideální kombinace. 
Oskar Wild: Výborně, já věděl, že se trefím. 
Jack Brown: Aby ne, víc nás tady není. Jestli teda nechcete sežrat některýho toho delfína před náma. 
Oskar Wild: Ti jsou moc roztomilí a podívejte, občas i plácají ploutvemi, to by mi bylo líto. 
Jack Brown: Máte recht. Podívejte, jak ti vepředu vesele koukaj.
(přichází Rose Quinnová a Nemo)
Rose Quinnová: Pánové, ta voda ze studánky je opravdu výtečná. Studená a osvěžující. I tady pan kapitán se napil, i když mi chvíli trvalo mu vysvětlit, že není pejsek a že se voda nechlemtá jazykem.
Nemo: Já přece vím, že nejsem pes. 
Oskar Wild: No výborně!
Nemo: Jsem kočička. mňau.
Jack Brown: Starý kočky nežeru. 
Rose Quinnová: Pánové, co vy? Pane profesore, vymyslel jste nějaké řešení? 
Oskar Wild: Jistě, milostivá, vymyslel jsem, že vy na výlet rozhodně nepojedete. 
Rose Quinnová: To je mi novinka, když jsme na pustém ostrově. Ale co se výletů týká, na loď mě už nikdy, nikdo nedostane. Tedy na záchranou loď ano, to jsem ještě schopna akceptovat, ale na výletní nikoliv. 
Nemo: Já chci na výlet. Kočička chce na výlet, kočička chce na výlet. Byla jedna kočička, navlíkla se do trička, do trička kapitána, křičí nánanána. 
Jack Brown: Mám pocit, že jsme měli na výlet poslat Nema. 
Nemo: Ano, ano! 
Rose Quinnová: Pšššt, ticho micino.
Millerová: (příjde, sedá si, vytáhne bagetu a jí) 
Jack Brown: No to snad není možný. Ona zase něco žere. Kde to pořád bere, už mě s tím pěkně se...štve!
Rose Quinnová: Ach Jacku, vy jste básník! Jako dívka jsem se účastnila recitační soutěže.
Oskar Wild: Až jindy. Paní učitelko, domluvili jsme se, že obětujeme jednoho z nás v rámci zachování života nás všech. 
Rose Quinnová: Chápu to dobře, že chcete z našeho kolektivu někoho sníst? 
Jack Brown: CHápete to dobře. 
Rose Quinnová: Je mi to trapné, ale chtěla jsem se.. tak nějak zeptat...jestli jsem se na jídelníčku neocitla právě já? Víte, mám jistě zdravotní neduhy. Né, že bych vás nechtěla zachránit, ale nerada bych, aby vás, po mě, bolelo bříško. 
Oskar Wild: Beze strachu, nejste konzumní typ, jak jsme se shodli.
Jack Brown: Né, že byste nebyla k nakousnutí. Ale na výlet to není, no. 
Rose Quinnová: Jaký výlet?
Oskar Wild: To je krycí název porážky jednoho z nás - poslat na výlet. CHápete? 
Rose Quinnová: Jistě. To je, velmi poetické. Vybrali jste někoho? 
(přichází Constance Garcia)
Jack Brown: (ukazuje směrem k ní) Tadá.
Constance Garcia: Co na mě všichni tak čumíte? No bóže, tak jsem se byla opalovat, co tady taky. Aspoň moje pokožka bude krásně čokoládová. 
Rose Quinnová: (olizuje se) Čokoládová...
Jack Brown: (potichu k Rose) Na sladký jsem teda nikdy nebyl, ale když je hlad.
Oskar Wild: Milá Constance, vy byste si zasloužila velký dlouhý výlet. 
Jack Brown: Pěkný krátký, přece se s tím neubudem párat.
Nemo: Já bych teda na výlet rozhodně nechtěl. 
Millerová: Na jakej výlet? Vám tady snad všem přeskočilo. Na tomhle ostrově můžete tak na výlet tři minuty tam a zase zpátky. 
Jack Brown: Nemo, ty nechceš na výlet? 
Nemo: Ne! Ani omylem. 
Oskar Wild: Nemo? Vy už nejste kočička? 
Nemo: Kočička nechce v žádném případě na výlet! Kočička chce zůstat doma v pelíšku. Kočička je už starší a na výlet by nebyla dobrá. Stará, tuhá, kostra kočičky nemá ráda výlety.
Rose Quinnová: Tak se mi zdá, že naše kočička začla chápat situaci. 
Oskar Wild: No, jen aby nám nenarušila náš plán. Potom by bylo nutné kočičku utopit. 
Rose Quinnová: Jeden žák topil koťátka, dostal ředitelskou důtku. 
Constance Garcia: Já vám říkám pořád. Snažte se udržet ve stínu a noste pohlavní pokrývku. To sluníčko z vás všech udělá blázny. Začínáte pěkně nemovatět. 
Millerová: Vůbec ne. Ti se jako pitomci už narodili. 
Jack Brown: Takže k věci, ať to nezdržujem, madam Conastance, můžu na slovíčko?
Constance Garcia: No dobrá Jacku, co by jste tak nutně potřeboval probrat?
Jack Brown: Víte, tak nějak nevím, jak bych začal, no prostě, v rámci výběru zde na ostrově, jsem si tak nějak myslel na Vás, chápete, hergot to se blbě vysvětluje, prostě madam, z důvodu určitých potřeb bych Vás...
Constance Garcia: Stop stop, nemusíte nic vysvětlovat, ač je to k nevíře, já Vás chápu, ale jistě, chápu Vás a nemyslete si, že mě to taky po pár dnech tady nenapadlo, co si budeme nalhávat, tadyhle Nemo je víc zvířátko než člověk a profesorakej by to dokázal popsat snad jen v mezích teorie a na některý věci je třeba pořádnýho chlapa, sice nemytýho, od pohledu takovej Gargamel, že, ( směje se) ale sakra chlapa! (plácne jej po zádech) Nedivím se, že jste oslovil právě mě, člověk ten sex-appeal nosí tak nějak v sobě, na mě to jde dost vidět co, já souhlasim, jen kam chceš zapadnout, soukromí aby tady člověk pohledal, nevadí ti, že ti tykám né, co ty na to ty jeden kocoure! (hahahah)
Jack Brown: No, nevadí Constance, myslím, že jsi zralá na pořádnej pěknej výlet, co na to ostatní?
Oskar Wild: To je ale nápad, vemte Constance na výlet, já za sebe mohu říct, že zůstanu zde na místě ani se nehnu, ani se neohlédnu! 
Rose Quinnová: Výlet, to je nápad a protože když se tak na Vás dívám, jistě se to neobejde bez pořádného křiku, já, tedy já osobně, si zacpu i uši, abych neslyšela vůbec nic. 
Nemo: Kočička se nehne z místa, nemá ráda výlety. 
Constance Garcia: Teda slyšíš to Jacku, já jsem teda sáákra vášnivá, ale co si to o nás myslej?
Jack Brown: Jen závidí, já bych to neřešil.
Nemo: Běžte už na ten výlet sakra! Kočička chce žrát!
Millerová: Já jednou žrádlo pro kočky jedla, měla sem pak krásně jemnou srst.
Oskar Wild: Pane Jacku, nezapomeňte si tady ten nožík z manikůry!
Jack Brown: Á vidíte, na to nejdůležitější bych málem zapomněl.
Constance Garcia: Teda nehty nemám nijak extra upravený,to je fakt, ale na co tohle zrovna budeš potřebovat?
Jack Brown: No....
Rose Quinnová: No třeba Vám bude chtít do kůry stromu vyřezat srdíčko nooo a Vaše iniciály, boože to je tak romantické...
Oskar Wild: Nepřehánějte to.... nezdržujte se detaily a užijte si výlet! 
Constance Garcia: Srdíčko jo?  Široko daleko neroste ani blbá palma. 
(Jack a Constance odchází)
Rose Quinnová: Pane profesore, já to nevydržím, já mám takový hlad, tak hrozný hlad, víte vždycky jsem nenáviděla žemlovku a dneska? Deneska bych si dala nášup!
Nemo: Kočičky by kupovaly Wiskas! 
Oskar Wild: Nenechávejme se unést přátelé, musíme se umět jako homo sapiens ovládat! Pravda je, že mám také obrovský hlad, no a jako na potvoru je moře před námi zase plné delfínů, sakrble, jak takový delfín může chutnat, no, jen se podívejte, kolik jich tady na nás z moře vystrkuje hlavu!
Rose Quinnová: Delfína jsem ještě nejedla, možná chutnají jako losos, nebo kuřecí, víte, delfín je savec, takže asi bude chutnat jako nějaký savec, podívejte, profesore, ten v té třetí řadě, z toho by bylo porcí, že? 
Oskar Wild: Kterého myslíte?
(učitelka ukazuje prstem)
Ten vypadá nemocně, toho bych nejedl, ikdyž hlad mám šílený, ale ano, snědl bych i nemocnýho delfína, já se tady zblázním hlady, nevydžím to, panu Brownovi to taky trvá tak dlouho, alespoň jsme mohli rozdělat oheň, ať je nad čím opéct dárky z výletu!
Rose Quinnová: A pane profesore, jak se nejlíp usmrtí delfín?
Oskar Wild: No jak, veme se zátka, tedy špunt, třeba od vína a natluče se mu to do toho dýchacího otvrou, jenže nemáme ani ten špunt, sakra nevím, jak usmrtit delfína, když můj mozek prahne po enerii, je šložité přemýšlet! Mám hlad!
Rose Quinnová: Já taky, šílený! A podívejte, ta Millerová se zatím něčím klidně vzadu cpe a my tu takhle trpíme!
Nemo: Dej nám něco na papu bábo a když né nám, tak alespoň kočičce! 
Millerová: Tak tady máte vy žebroto, podělte se! 
(háže mezi ně banán, kterého se zmocní jako první Nemo, o banán se všichni na zemi rvou, nakonec každý utrhne kus, jeden druhému se snaží zbytek ukrást, navzájem na sebe vrčí jako zvířata a Nemo dokonce prská jako kočka, rychle vše polykají, otáčí se k Millerové a na čtyřech kňourají o další porci) 
(Náhle je slyšet ženský křik Constance, přibíhá Jack, tváře a ruce od krve.)
Jack Brown: Pane bože, pane bože to byla hrůza!
Oskar Wild: No tak, uklidněte se, jistě, usmrtit člověka není legrace, chápu že jste rozrušen, ale v rámci záchrany to bylo nutné..
Jack Brown: No já, víte, nečekal jsem že...
Rose Quinnová: No to nikdo nečekal, ale nedalo se nic dělat, pro mě jste hrdina, jen se zeptám, je to vykoštěné? Já nerada okusuji kost, už jako malá ve školní jídleně jsem ...
Nemo: Maso! Kočička hlad, kočička žrát!!! 
Jack Brown: Sakra nechte mě domluvit, já se snažil, když už jsme byli dost daleko od vás, řekl jsem si, jdu na to, stejně jako hovězí, chytit za hlavu, zkroutit krk, složit na zem, najít tepnu a..
Rose Quinnová: A? 
Jack Brown: No, právě, byla rychlejší, než jsem se nadál, byl jsem na lopatkách já a rvala ze mě hadry, 15 minut a bylo po všem. 
Rose Quinnová: 15minut? Tolik? A co potom ta krev, na vaší tváři, na rukou???!!
Jack Brown: Ta je moje. Mě podrápala.
Oskar Wild: Takže Garcia je na živu? Ale tady mají lidi hlad sakra, sem říkal hned, sežereme učitelku, tu bych přepral i já!
Rose Quinnová: No dovolte??? Mě? 
Oskar Wild: Ano i bez dovolení! Už by jste se dávno točila tadyhle nad ohněm a takhle nemáme zase nic! 
Jack Brown: No, tak úplně špatně na tom nejsme, pojďte blíž, víte, jak jsem se tam tak váleli v písku, ve víru vášní, narazili jsem na zahrabaný kontejner a ten, dámy a pánové, je plný jídla! Řekl bych, že je to tajná zásoba té houmlesačky vzadu! Constance právě teď tu krabici vyhrabává, takže bude jídlo pro všechny! 
Millerová: Cože, to jsou moje tajný zásoby prevíti! (utíká za oponu)
Oscar Wild, Rose Quinnová: Za ní, rychle! 
(OPONA.)


(všichni se cpou,dojídají zbytky, ledasčeho)
Oskar Wild: Je skvělé, že se podařilo odhalit tuhle spižírnu.
Nemo: To byla dobrota.
Constance Garcia: No, nebylo to nejhorší, ale bylo toho málo.
Rose Quinnová: To se dívím, než jsme přišli a než se nám podařilo svázat paní Millerovou do kozelce, zvládla jste zbaštit víc jak půlku obsahu té plastové krabice!
Constance Garcia: To víš že jo, já budu u plnýho krmelce čekat, až vy ostatní najdete příbor. \maltongey
Jack Brown: Buďme rádi, že nám alespoň pro dnešní večer nebude kručet v břiše. 
Oskar Wild: Pravda, ale i tak musím smutně konstatovat, že jídlo, které jsme nalezli, nám opravdu stačit nebude, byla to prostě taková záchovná dávka, možná a říkám to opět nerad, nám jen prodloužila to utrpení, které nás nevyhnutelně čeká. 
Constance Garcia: No, nakonec se tu sežereme navzájem.
Jack Brown: Tohle téma bych znovu neotvíral.
Constance Garcia: Jak znovu?
Oskar Wild: Nic nic, to šlo mimo Vás.
Rose Quinnová: Ano, výlet se nevydařil, ikdyž je to trošilinku škoda, víte, já až bych Vás snědla, napsala bych do školního časopisu na toto téma zajímavou esej! Jejej, neřekla jsem něco špatně že?
Jack Brown: Panbože ženská, já měl zabít Vás.
Constance Garcia: Cože?? Jak mě snědla, to jste se jako rozhodli mě obětovat, nebo co??
Rose Quinnová: Pozor, přesněji řečeno - vzít VÁS na výlet!
Constance Garcia: Jacku?? Můžeš tohle nějak vysvětlit? Dělej!
Jack Brown: Hele Constance, co bych vysvětloval, v mých očích jsi kus, jestli kus ženský, nebo kus masa, nemáš to jedno? 
Constance Garcia: To jistě vymyslel tady profesorskej, ten je schopný takové blbosti, při jeho nadprůměrné inteligenci, hele srágoro přiznej se dobrovolně, nebo ti ukážu, jakou sílu má tvoje potencionální večeře, pěstuju třetím rokem jogu!! (začne profesora škrtit, zapojí se i Jack, tahá Constance, Rose zase profesora, čímž se škrcení jen zesiluje.) 
Nemo: Tak dost! To se sakra do prdele neumíte chovat jako rozumní lidé!!!
(všichni náhle ztuhnou s upřeným výrazem na kapitána)
Rose Quinnová: ZÁZRAK! 
Oskar Wild: (chraplavě) Pane kapitáne, jste v pořádku? Je Vám dobře?
Constance Garcia: Ále, Nemo má zase světlou chvilku a kvůli tomu mám ušetřit tohodle brejlatýho blba, co mě chtěl obětovat?
Jack Brown: Počkejte sakra, nechte se bejt, Nemo, teda vlastně kapitáne, vzpomínáte si na něco, víte kdo vůbec jste?
Rose Quinnová: Boože ten je roztomilej když přemýšlí, stejně tak se tvářil náš křeček, kterého jsme měli ve škole v chovatelském kroužku. 
Oskar Wild: Tiše pedagogu.
Nemo: Tak nějak si matně vzpomínám, je to všechno trošičku v mlze, vím, že jsem kapitán, vím že jsem kapitán výletní lodě, ano, to je pravda, to si pamatuji, já se jmenuji Archibald Nemo!
Jack Brown: No ty kráso, von se fakt jmenuje Nemo, slyšíte to jo, vidíte to jo, jakej já mám sakra dobrej úsudek.
Constance Garcia: Jacku?!
Jack Brown: Už mlčím...
Oskar Wild: Pokračujte kapitáne.
Nemo: Ano, jsem Archibald Nemo, jsem kapitán výletní lodě, přišla bouře, velká bouře, ach bože!  loď se žene přímo na skaliska, vlna spláchla asi 30 malých dětiček.
Rose Quinnová: To byli moji žáci prosím, a dál?
Nemo: Ano, všude křik, voda, tma, kolem hlavy mi proletěla makrela, pak kormidlo, hrůza, ach ta hrozná realita v mé hlavě, kočička se začíná bát, kočika se choulí!
Constance Garcia: Já ti dám kočičku, s tím už jdi někam! (dá kapitánovi facana)
Nemo: Auvajs, jistě, loď je fuč a my tady na malém ostrůvku, moc si toho nepamatuji, kormidlo mě uhodilo do hlavy, snad jsem se nechoval nevhodně.
Jack Brown: Ale vůbec né, pro Vás to tu bylo ideální, všude písek, takže jeden vééélkej kočičí záchůdek.
Oskar Wild: Ale no tak Jacku. Pane kapitáne, základní otázka, víte, kde se můžeme nacházet? Soustřeďte se, nepospíchejte s odpovědí, od vraku lodě nemůžeme být dále, jako 5-6km, dle mých propočtů.
Nemo: Máte pravdu, kozoroh je v nadhlavníku, tedy jsme na jednom s maličkých ostrůvků souostroví MŇAUKYMO.
Rose Quinnová: To se tak vážně jmenuje ten ostrov, nebo mu zase hráblo?
Nemo: Nejmenuje se tak ostrov, ale souostroví, bohužel leží mimo turistickou trasu všech výletních lodí, proto jsme mimo dosah. ANO, to by celou tu záležitost vysvětlovalo.
Oskar Wild: Ach ne, to je špatné, hrozně špatné, není návratu, začínám mít návaly šílenství! To ne , sbohem moje výzkumy, sbohem moje vědecké práce, umřu zde a tihle delfíni se na to budou v klidu koukat!
Constance Garcia: Já tady nechci umřít s tou bandou magorů, co se mě rozhodli sežrat, navíc natáhnout brka v těhle nemožnejch šatech, to nepřežiju! Jacku, udělej sakra něco! Slyšíš?
Jack Brown: (zapaluje cigáro,vyfukuje kouř) Mnooohem lepší! UUF pohodička.
Rose Quinnová: A co teprve já? Dětem sem v poslední hodině ani nevysvětlila, co je to pštros!
Constance Garcia: Co je to pštros!
Rose Quinnová: (plačtivě) No to je taková velká slepice, velká asi jako já!
Nemo: Nerad přerušuji vaše nářky o smrti a ták, ale nebylo by lepší zavolat pomoc?
Jack Brown: Sakra chlape, jako kočičku jsem tě měl raděj!
\OCR A JAK ASI???!!!
(Nemo v klidu vytahuje z náprsní kapsy mobilní telefon)
Nemo: Tohle je přátelé aqvafoun 2022, voděodolný, protinárazový, kapacita baterie v pohotovostním režimu 40dní!
Jack Brown: Takže?
Nemo: Ano přátelé, tohle je náš lístek ke svobodě, k záchraně.
Oskar Wild: Já vůl, všechny možné schémata jsem vyhodnotil, ale nenapadlo mě tady kapitána prostě a jednoduše prošacovat. 
Constance Garcia: Mě taky ne!
Jack Brown: Mě teda taky ne!
Rose Quinnová: Mě ano!
Oskar Wild: ANO?? a proč jste to prohoba neudělala!
Rose Quinnová: Tak když já nerada okrádám postižené lidi. 
Constance Garcia: To je kráva.
Oskar Wild: Pane Kapitáne Nemo, mohl by jste tedy zavolat o pomoc?
Nemo: Jistě. Ááá už to zvoní. Pobřežní hlídka? Hovoří kapitán Archibald Nemo z ponořené lodi Gammarus, je nás zde několik přeživších, na jednom ostrůvku v souostroví MŇAUKYMO. Můžu žádat o urychlenou evakuaci? Souřadnice budou 1251, 2686, 19-86, plus mínus metr. AHA, nedaleko je parník, děkuji, budeme čekat. Tak přátele, plnou parou sem míří výletní parník, objede jen maličký ostrůvek nalevo od nás a je zde. Takže víte co to znamená???
Všichni: JSME ZACHRÁNĚNI! (obejmou se, OZVE SE TROUBENÍ PARNÍKU) 
Nemo: Slyšíte ten zvuk? Za mnou, všichni na palubu! (odchází jako první) 
Oskar Wild: (otáčí se k Rose Qvinnové)Abych nezapomněl.  Paní učitelko, skočte rozvázat tu Millerovou!
Rose Quinnová: (otáčí se ke Constance) Madam Garcio, prosím skočte rozvázat paní Millerovou!
Constance Garcia: (otáčí se k Jackovi) Jacku? 
Jack Brown: Ano drahá?
Constance Garcia: Skoč prosím tě rozvázat tu houmlesačku na druhém břehu.
(Jack Brown  chvilku přemýšlí, pak mávne rukou a utíká za ostatními, ozve se zvuk troubícího parníku.)
Millerová: Konec srandy, rozvažte mě vy blbouni! 
(KONEC)